Kytara je z nástrojů člověku nejbližší.
Zádumčivý, snivý charakter kytary by se dal uplatnit častěji, její půvab je nepopíratelný, a není nemožno psát tak, aby jasně vynikl.
Kytara je malý orchestr.
Jestliže některý nástroj je s to napodobit orchestr v malém, pak je to jedině kytara.
Nemůžete mít neradi někoho, kdo má rád kytaru.
Postavit se na pódium sám s akustickou kytarou, vyžaduje odvahu hraničící s hrdinstvím. Hraničící se šílenstvím.
Moje kytara není pouhá věc. Je to rozšíření mě samého. Je tím, kým jsem.
Kytara je malý orchestr. Je mnohozvučná. Každá struna má jiné zabarvení, jiný zvuk.
Někdy budete chtít kytaru odložit, budete ji nenávidět. Ale pokud se jí budete držet, odměna se dostaví.
Někdy tou nejmilejší věcí, kterou můžete s kytarou udělat, je prostě se na ni dívat.
Nahněte se mírně dopředu a opřete kytaru o svou hruď, aby se poezie hudby mohla rozeznít ve vašem srdci.
Kytara je tím nejlepším způsobem sebevyjádření, co znám. Všechno ostatní – a já jsem trochu poflakovač – se snažilo usměrňovat mou cestu životem.
Když mám špatný den, popadnu svou kytaru.
Pokaždé, když zvednete svou kytaru ke hře, hrajte, jako by to bylo naposledy.
Poznávání kytary je jako hledání nového kontinentu, který existuje ve špičkách vašich prstů.
Když hrajete na kytaru, nemusíte nic říkat. Dívky mohou říkat něco vám.
Pro mě je kytara trochu jako žena. Nevíte, proč ji máte rádi – ale máte.
První kytary mají sklon být jako první lásky: špatně vybrané, nevhodné, krátkodobé a nezapomenutelné.
Technicky vzato nejsem kytarista, vše, co hraji, jsou pravda a emoce.
Klíčem ke kytaře je vše se naučit a pak vše zapomenout.
Chcete-li se stát skvělým zpěvákem nebo kytaristou, musíte se tomu věnovat 24 hodin děnně, 7 dní v týdnu. To je to, co dělám já.
Když slova selžou, kytara hovoří.
Sám sebou jsem pouze, když držím kytaru ve svých rukou.
Ten starý, legračně tvarovaný kus dřeva mi stále zírá do tváře a každý den říká: „no tak, ještě jsi nezačal!“ Je to nekonečné.
doporučujeme